Pozadím úvodních titulků budiž detail hlavy světoznámě se usmívající Mony Lisy, ofotografovaný z nějaké výtečné reprodukce. Titulky buďtež psány krásným, renesančním písmem a doprovázeny diskrétní, neméně renesanční hudbou. To vše, jakož i následující montáž Leonardových obrazů, nechť vzbudí v divákovi obavu, že půjde o nějaký kulturní snímek. Když titulky skončí, tento dojem jest ještě posílen následující montáží:

1. D
     Usmívající se hlava Leonardovy sv. Anny.

2. D
     Usmívající se hlava Leonardovy Lédy.

3. D
     Usmívající se hlava Leonardova Bakcha.

4. D
     Usmívající se hlava Leonardovy Madony v jeskyni (varianta z Louvru).
     (Tato montáž může mít více čísel. Všechny tváře však musí týž typický leonardovský úsměv.)

5. D

     Hlava Leonardova sv. Jana Křtitele, která však nemá ústa. Tu do obrazu vpadne ruka se štětcem a počne črtati linii obligátního úsměvu. Dosavadní obrazy - včetně sv. Jana - byly reprodukcemi Leonardových maleb. Teprve ruka se štětcem je pojednána výtvarnou technikou vhodnou pro kreslený film.

6. Blízký C

     Leonardo - v jedné ruce paletu, v druhé štětec - pokračuje v načrtávání Janova úsměvu. Je to starší, ale velmi fešácký pán s naondulovaným plnovousem i dlouhým účesem. Má obšírný baret a zvonový kabátec (vše temně purpurové), z něhož vyčuhují baňatá lýtka, také temně purpurová.
     Sv. Jan Křtitel na obraze, toť půlakt dobře živeného jinocha s dlouhými vlasy, ukazujícího sugestivním gestem na hůl zakončenou decentním křížkem. Leonardo tedy načrtává Janovy usmívající se rty, jukaje občas zkoumavě mimo obraz. Kamera popojede tímto směrem, takže zabere Mistrův model: dobře živeného jinocha Andreu s dlouhými vlasy, svlečeného do půli těla. Andrea však vypadá mnohem prozaičtěji než sv. Jan, neboť místo křížku drží koště a přes kalhoty mu plandá stažená košile. Poblíž visí věnec cibulí.

7. VC
     Teď vidíme malujícího Leonarda i jeho model v pozadí prostorného ateliéru, demonstrujícího Mistrovu pověstnou všestrannost. Malíře neobklopují jen obrazy, mezi nimiž dominuje veliké plátno Lédy, postavené tak, že tvoří jakousi zástěnu, ale i sochy v různém stadiu provedení, hudební nástroje, nákresy a modely nejrůznějších mechanismů (včetně létacího stroje), anatomické kresby, to vše v ladné směsi, která činí z ateliéru překrásnou divadelní dekoraci. V popředí sedí kocour se zavřenýma očima a přede.

8. PC
     Kocour - teď viděný z jiného zorného úhlu - se protáhne a vykročí. Zároveň s ním počne panoráma, takže kocour nás vlastně provádí ateliérem. (Nicméně občas tuto panorámu předbíhá, takže opouští obraz a občas jej panoráma zase dohání. Kocour nejde přitom jen po zemi, ale i skáče z předmětu na předmět, všelicos očichává, olizuje, hraje si a vůbec jedná velmi kocouřím způsobem.) Panoráma nás blíže seznamuje s Mistrovou univerzální tvorbou. Zvláště zajímavé jsou skicy a nákresy jeho technických vynálezů, doprovázené odstavci krásného, ale zcela nečitelného písma (faksimile Leonardových skicářů). Zpozorníme, když na jednom z těchto náčrtů vidíme muže, jehož hlava vězí v něčem, co se nápadně podobá astronautickému skafandru. Poněvadž tato kresba se v ničem neliší od ostatních, domníváme se, že jde o podobnost čistě náhodnou. Během další panorámy naše podezření je posíleno nákresem představujícím poprsí mladíka, který si přidržuje k tváři mechanismus takřka totožný s holicím strojkem Phillips, což dotvrzují i součástky nakreslené po straně a doprovázené řádkami Leonardova rukopisu. Panoráma pokračuje, míjejíc historicky přípustné objekty, ale pak zabere technickou skicu, neklamně představující gramofon s typickou troubou ve tvaru květu. Teď již nemáme nejmenších pochyb, že Leonardo je fantasticky předvídavým vynálezcem. (Tyto mystifikace budou ovšem působivé jen tehdy, když je provedeme kresbou absolutně totožnou s Leonardovými autentickými skicami.) Panoráma se zastaví i s kocourem u Mistrových nohou. Kocour se zálibně otírá o jeho baňatá lýtka a pak skočí - smyk ho sleduje - na Andreův klín. Andrea přestane ukazovat výtvarným gestem na smeták a počne drbat kocoura mezi oušky.

9. Blízký C
     Leonardo kouká do plátna, na němž pečlivě pulíruje Janův úsměv. Andrea drbe kocoura mezi ušima, ale když se k němu Leonardo začne otáčet, pohotově zaujme původní pozici, tj. ukáže na smeták. Leonardo se k němu nakloní, studuje jeho úsměv a pak se zas obrátí k obrazu. Andrea opět laská kocoura a zívá. Zřejmě se nudí. Počne se zájmem pošilhávat po věnci cibulí. Najednou natáhne krk a bleskurychle se zakousne do jedné z cibulí. Učiní to se zuřivě chtivým výrazem, který úplně změní jeho andělskou tvář. Uhryzne veliké sousto a nadšeně je křoupe. Tyto zvuky způsobí, že se Leonardo podezřívavě ohlédne, nicméně Andrea však nasadí obligátní úsměv (na jednu fázi). To se ještě dvakrát opakuje, aniž Leonardo přistihne Andreu při křoupání cibule. Vrtí udiveně hlavou, šťourá se násadkou štětce v uchu, zřejmě se domnívá, že má nějaké sluchové poruchy. Andrea, který zatím cibuli polkl, se nebesky usmívá. Leonardo pak pokračuje v malbě, zřejmě uklidněn, že už nic neslyší. Opět se k Andreovi nakloní, aby studoval linii jeho rtů. Hned se však zhnuseně odvrátí, odhodí paletu a zacpe si nos. Pak opět pohlédne směrem k Andreovi.

10. Blízký PC
     Poprsí usmívajícího se Andrey a hned vedle něho věnec s vykousnutou cibulí. Prudký nájezd na PD této cibule.

11. PC
     Leonardo pokývne a najednou vlepí Andreovi takový pohlavek, že jinochova hlava se roztočí kolem své osy rychlostí, která ji změní ve vřetenový vír. Přitom Andreovy dlouhé vlasy počnou vlivem odstředivé síly postupně zaujímat horizontální polohu. Leonardo je zřejmě zaujat tímto úkazem. Pak se chvatně chopí úhlu a počne cosi črtat na stěnu.

12. D
     Odjezd od Andreovy hlavy, rotující s vodorovně rozestřenými vlasy, na blízký PC, který zabere stěnu, na níž Leonardova ruka dokončuje náčrt rotujícího setrvačníku. Jeho bezprostřední konfrontace s Andreovou hlavou ukazuje výmluvně, co inspirovalo Mistra k tomuto vynálezu. Leonardova ruka se odtáhla s gestem, které svědčí o jeho uspokojení. Pak přitiskne dlaň na temeno Andreovy hlavy, čímž ji zabrzdí. Při zpomalujícím se otáčení Andreovy vlasy klesají do polohy svislé. Když se jeho hlava zastaví, má zase svůj andělský úsměv.

13. PC
     Leonardo ještě jednou pohlédne na Andreovy rty a dokončí úsměv sv. Jana. Odstoupí od obrazu a spokojeně si ho prohlíží.

14. Blízký PC
     Protipohled: Leonardo kouká na svůj obraz, tj. víceméně do kamery, a na jeho tváři se objevuje typicky leonardovský úsměv. Kývne mimo obraz, vstoupí Andrea, taky se leonardovsky usmívá. Pozvedne do záběru kocoura, aby sdílel požitek z obrazu. Což kocour učiní, přičemž se též leonardovsky culí.

15. D
     Leonardovsky se usmívající tvář dokončeného sv. Jana Křtitele.

16. VD
     Tvář Mony Lisy Giocondy, zabíraná tak, že její pověstně se usmívající ústa jsou již pod dolní hranicí záběru. Prudký odjezd na blízký PC. Tu vidíme, že závoj pokrývající Giocondinu hlavu zahaluje i její ústa. Vedle ní se nalézá hubený, nasupený mužík, menší přinejmenším o hlavu. Pohyb dekorace za tímto párem nás přesvědčuje, že jde o panorámu sledující jejich chůzi. Tvář Mony Lisy je zcela nehybná, jen její oči jezdí ze strany na stranu. Což také činí mužík, ale celou hlavou. Tváří se přitom úžasně vztekle. Zároveň je slyšet četné bzučivé zvuky.

17. C
     Panoráma s kráčející Monou Lisou a mužíkem, notářem Giocondou. Mona Lisa je celá v černém, mohutně korpulentní. Je to vlastně černý, ladně boulovitý špalek s poprsím Giocondy a ručkama složenýma na břiše. Její manžel, vyzáblý, žlučovitý "zagroškudla", má tvář i kostým Pantalona z italské komedie. Třímá - velmi důvodně - pořádnou sukovici. Bzučivé zvuky jsou totiž způsobeny objevováním se a dotíráním hejsků všeho druhu, kteří atakují paní notářovou jako obtížný hmyz. Jsou to šviháci, ale i osoby duchovní a také masky z dell'arte, vykukují z oken, ze dveří, zpoza pilířů, ba i z kanálů, a posunkují a šklebí se na Monu Lisu s průhlednými úmysly. Dokonce ji i chytají za šaty! Pan notář to nenechá jen tak: zahání je holí, čepicí, ba i střevícem. Zjevování a pohyby dotěrů jsou velmi rychlé, potrhlé. Nakonec dokonce naskakují a mizí na jednu fázi. Mona Lisa se nevšímavě hrne vpřed jako tank. Konečně žárlivý notář zuřivou akcí (při níž se ve svém zběsilém temperamentu zmnohonásobí) zažene na útěk všechny obšourníky a má pokoj. Zastaví se - i s panorámou - u dveří s cedulí: Leonardo da Vinci, výtvarník a polytechnik, a zabuší klepadlem. Za okamžik vykoukne z okénka v prvém patře Andreova hlava. Smyk s nájezdem na D této hlavy.

18. C
     Pohled ze zorného úhlu na manžele Giocondovy, kteří se jeví ve směšné zkratce.

19. C
     Andreova hlava zmizí v okně. Moně Lise se už nechce stát, tak si sedne na patník, který se pod její vahou zaboří celý do země. Ona zůstane flegmaticky sedět, ruce složeny na břiše. Notář se chytí za hlavu, pokusí se ji zvednout, ale hned mu lupne v kříži, takže toho nechá a úpí, zlomen v pravém úhlu. Otevřou se dveře, v nich Andrea (už si oblékl košili), s úklonou kynoucí manželům, aby vstoupili. Když vidí, co se stalo, přiskočí úslužně k Moně Lise a popadne ji tak, že si přijde na své. Mona Lisa, jsouc zvedána, po něm zašilhá. Notář nezaznamená Andreův lstivý manévr, neboť pořád heká, složen v pravém úhlu. Pak všichni vejdou do domu, nejdřív stále se uklánějící Andrea, pak notář, pak Mona Lisa.

20. C
     Leonardo si chvatně kulmuje před zrcadlem plnovous, popadne kocoura, přepucuje si jím střevíce (kocour je tím uražen), odhodí ho, sebere štětec a paletu, načež po několika zkouškách zaujme před štaflemi tu nejmalebnější tvůrčí pózu. Ozve se skřípnutí, Leonardo zašilhá mimo obraz.

21. C
     Se zmíněným skřípnutím se otvírají dveře ateliéru, u nichž vidíme krásné křesílko a loutnu. Ve dveřích se objeví Andrea, našlapující ohleduplně na špičky. Ohlíží se za notářem a Monou Lisou, klade prst na ústa a ukazuje z obrazu. Smyk ve směru gesta na Leonarda, který předstírá ladnými, skoro tanečními pohyby malířskou tvorbu. Tváří se, jako by vůbec nezaznamenal příchozí.

22. C
     Andrea, pořád s prstem na ústech, bere loutnu a naznačuje manželům, aby zůstali na místě. Notář ochotně přikyvuje. Mona Lisa trčí bez hnutí, ruce složeny na břiše. Andrea se odkrádá k obrazu směrem k Leonardovi, Mona Lisa - dolní část jejího obličeje je stále zahalena závojem - pošilhává po křesílku.

23. C
     Leonardo stále půvabně tvoří. Tu se za ním objeví Andrea a lehounce brnkne na loutnu. Leonardo předstírá, že nevnímá. Andrea tedy k němu přistoupí ještě blíž, znovu brnkne, jenže místo lahodného tónu loutny se ozve žuchnutí, provázené praskotem. Leonardo i Andrea se zděšeně ohlédnou. Smyk ve směru jejich pohledu, spojený s nájezdem na blízký C: na podlaze sedí Mona Lisa, ruce flegmaticky složeny na břiše, pod zadkem trosky rozsednutého křesílka. Prolíná se.

24. PD
     Obraz sv. Jana Křtitele na štaflích, Andreovy ruce jej vezmou a odkládají mimo obraz. Zároveň odjezd na blízký C, zabírající štafle, k nimž Andrea připevňuje čisté plátno. Stranou stojí truhlice, na níž je položen obraz sv. Jana Křtitele. Pomalá panoráma stranou, kterou zmizí ze záběru Andrea se štaflemi a objeví se Mona Lisa, notář a Leonardo. Mona Lisa trčí stále zády k truhlici, která se nalézá těsně za ní. Notář a Leonardo se vzájemně uklánějí, smekajíce barety.

25. Blízký C
     Mona Lisa, za ní truhla s položeným obrazem sv. Jana. Do záběru vjukne (za Giocondovými zády) Andrea, zálibně pozoruje Monu Lisu a opisuje rukama její mohutné křivky. A poněvadž ona je povahy sedavé, počne usedati na truhlu, přesněji řečeno na obraz sv. Jana. Andrea se zoufale vrhá, aby obraz zachránil, ale pozdě; Mona Lisa na něj těžce kecne, ruce složeny na břiše. Andrea se chytí za hlavu, pak se ovládne, zaťuká zdvořile Moně Lise na rameno a ukáže na obraz pod jejím zadkem. Mona Lisa (reaguje pokud možno jen pohybem zřítelnic a minimálně pohybem hlavy) vstane a octne se k nám zády, takže na její velkolepé sedací části vidíme obtisknutý tajemný úsměv sv. Jana Křtitele. Andrea pohotově přiskočí, sehne se a počne velice důkladně čistit rukávem košile Giocondinu sukni. Dáma tupě stojí. Najednou do záběru vlétne notářova noha, přičemž zároveň prudký odjezd na C. To notář, rozlícený Andreovou obmyslností, nakopává ho vztekle do zadku, takže jinoch odlétne ze záběru. Notář se obrací k Leonardovi, omluvně krčí rameny, pak otáčí Monu Lisu do en face a obraceje se tváří k Leonardovi, opisuje rukama kolem Mony Lisy rámec (tečkovaný graf), který zřejmě určuje formát objednávané podobizny. Leonardo přikývne, notář k němu přistoupí.

26. PC
     Notář pohlédne na Leonarda a ukáže výmluvně mimo obraz. Leonardo se podívá ve směru jeho ukazováku. Prudký smyk tamtéž na PD. Výsek z obrazu sv. Anny. Prudký nájezd na D: usmívající se tvář sv. Anny.

27. PC
     Notář a Leonardo, který chápavě přikývne. Notář ukáže na druhou stranu. Prudký smyk ve směru jeho gesta na PD: výsek z obrazu Lédy. Prudký nájezd na D: usmívající se tvář Lédy.

28. D
     Usmívající se tvář Bakcha.

29. D
     Usmívající se tvář anděla z Madony v jeskyni (Louvre).

30. D
     Usmívající se tvář Madony v jeskyni (Louvre).

31. D
     Usmívající se tvář plastiky Pomony.

32. PD
     Stejně se usmívající tvář Andrey, který hýčká stejně se usmívajícího kocoura.

33. Blízký PC
     Notář a Leonardo. Notář učiní gesto, které jako by opisovalo všechny tyto usmívající se obrazy, sám se usměje týmž způsobem, ukáže na Leonarda. Ten přikývne s pochopením, přičemž se na jeho tváři ukáže týž úsměv. Notář pak ukáže na druhou stranu - odjezd na PC, zabírající též Monu Lisu, která má spodní část obličeje stále zahalenu závojem. Když se na ni zaměří notářův ukazovák, vprolne se tam úsměv, tak jak jej známe z veleslavného obrazu. Leonardo opět přikývne. Úsměv Mony Lisy se odprolne. Nyní notář přistoupí k Moně Lise a sejme jí závoj ze spodní části obličeje. Prudký nájezd na VD: ústa Mony Lisy se vůbec neusmívají, naopak, jejich koutky jsou otráveně staženy dolů. Prolíná se.

34. VD
     Přesně nasazeno na předchozí VD: hlava Mony Lisy i s oním zamlženým horským pozadím, jak je známe z Leonardova pověstného obrazu Giocondy. Všechno je na chlup stejné, jen pověstně se usmívající ústa chybějí. Nepříliš rychlý odjezd na PC: Leonardo stojí nečinně před obrazem, hryzaje násadku štětce, s výrazem člověka, který neví jak dál.

35. Blízký C
     Obraz Giocondy, rozpačitý Leonardo, před obrazem (na místě, kde předtím seděl Andrea co model sv. Jana) se nachází Mona Lisa s rukama složenýma na břiše a s tvrdošíjně zachmuřenými ústy. Vedle ní notář. Přistoupí, nadzvedne jí koutky úst a pohlédne tázavě na Leonarda. Ten však zavrtí hlavou, a to právem, neboť takto vzniklý úsměv vypadá opravdu příšerně. Což uzná i notář, zamyslí se, najednou nabude optimistického výrazu a zdvihle prst, že na něco přišel. Nato se vrhne na Monu Lisu a počne ji lechtati. Což opravdu nezůstane bez účinku: Mona Lisa vycení zuby a strašně se zachechtá. Do záběru zvědavě vjukne Andrea, držící v náručí kocoura. Mona Lisa se tedy chechtá, bohužel není to typický leonardovský úsměv. Leonardo si v hrůze zakryje tvář, notář taky vidí, že to není ono, nechá lechtání, rozpačitě krčí rameny.
     Leonardo, který si probíral zamyšleně vous, se náhle usměje a luskne prsty směrem k Andreovi. Ten vzhlédne, Leonardo mu pokyne, Andrea pustí kocoura a poslušně přisviští ve švunkčárách (přičemž jeho utíkající nohy se jeví mnohonásobně). Leonardo mu cosi pošeptá. Andrea nadšeně přikývne a švunkčárově odbíhá. Smyková panoráma sleduje jeho běh a zastaví se u bočních dveří, v nichž Andrea zmizí. Tyto dveře se nalézají v zákoutí ateliéru, přeplněném různými náčrty a modely vynálezů. Je zde také létací stroj. Mezi zmíněnými náčrty vidíme i nákres vynálezu, podobný starému gramofonu. A již se ze dveří šine sám tento přístroj. Je to bedna na kolečkách s troubou v podobě liliového kalichu a velikou klikou. To vše slučuje v zajímavé kombinaci starý His Master's Voice se zásadami renesančního slohu. Přístroj, který je značně větší než gramofon našich dědečků, je horlivě tlačen Andreou. Panoráma jej sleduje (snad zkráceno prolínačkou) až k Moně Lise, která sleduje tento objekt s obvyklou lhostejností. Leonardo si naopak spokojeně mne ruce, notář kouká zaraženě, co to bude. Leonardo se chopí palety, štětce a pokyne Andreovi. Andrea počne točit klikou, načež se z trouby v podobě liliového květu, mířící přímo do Giocondina ucha, ozve úžasně lahodný tenor doprovázený mandolinou. Zpívá cosi, co se nápadně podobá písni Santa Lucia.

36. PC
     Andrea točí klikou, nájezd na PD zabírající bednu a kliku s Andreovou rukou. Průčelná stěna bedny se odprolne, takže vidíme vnitřek. Tam sedí trpaslík s mandolinovitým instrumentem, zpívá a hude, přičemž hledí na zvolna se otáčející buben s notami a textem. Což právě zprostředkuje klika obsluhovaná Andreovou rukou. Opět se vprolne průčelní stěna bedny.

37. PC
     Notář si okouzleně taktuje rukou. Na jeho ústech se objeví úsměv známý z obrazu Mony Lisy.

38. PC
     Leonardo - zabíraný přes záda Mony Lisy - hledí napjatě na svůj model, přichystán každým okamžikem k malbě. Na jeho ústech se objeví úsměv známý z obrazu Mony Lisy.

39. PD
     Na tváři trpaslíka, který teď nezpívá a hraje jen mandolinové intermezzo, se objeví úsměv z obrazu Mony Lisy.

40. PD
     Do kocourovy tváře se vprolnou usmívající se ústa Mony Lisy.

41. a, b, c, d PD
     Rapidmontáž hlav notáře, Leonarda, trpaslíka a kocoura zopakuje všeobecné se usmívání a la Mona Lisa.

42. D - prudký odjezd na PC
     Tvrdošíjně nasupená Mona Lisa, navzdory lahodné hudbě.

43. PC
     Leonardo se přestane usmívat a la Mona Lisa, svěsí rezignovaně paže dosud připravené k malbě a pokyne směrem ze záběru.

44. PC
     Andrea vytáhne kliku z bedny, hudba okamžitě zmlkne. Andrea (ten se stále usmívá svým leonardovským úsměvem) odvléká "gramofon", panoráma jej sleduje, jeho přední stěna odprolne, takže vidíme trpaslíka, který leží pohodlně na zádech, hlavu opřenou o mandolinu, a ohryzuje kuřecí stehýnko.

45. PC
     Mona Lisa se svým nerudným výrazem a Leonardo, který ji zachmuřeně pozoruje, ruce v bok. Tu kolem Mony Lisy počne bzučet moucha (viditelná), Mona Lisa ji sleduje koulením zřítelnic.

46. Velmi blízký PC
     Mona Lisa sleduje očima létající mouchu. Linie jejích rtů se nepatrně, ale přece jen zřetelně změní v poněkud přívětivější výraz. Do záběru vpadne profil Leonarda, který pozoruje tuto změnu s dychtivou nadějí. Kývne, vjukne hlava notáře, sdílející jeho radost. Leonardo luskne prsty, vjukne hlava Andrey. Leonardo mu cosi šeptá, Andrea horlivě přikyvuje.

47. VC
     "Vynálezové" zákoutí ateliéru (popsané v Z 37) s létacím strojem. Ten nyní třeba blíže popsati: Jde o veliká křídla netopýřího charakteru, opatřená popruhy s držadly pro letce. Samolet je zavěšen na kladce, která může pojíždět po provaze, vodorovně napjatém těsně pod stropem prostorného ateliéru. Účel tohoto zařízení se názorně projeví v okamžiku, kdy Andrea přikvačí, navleče si křídla a vytáhne se pomocí kladky tak, že visí dosti vysoko nad zemí. Pak počne máchat křídly, čímž způsobí veliký vítr. Papíry se zvednou a víří, obrazy se kácejí, záclony vlají. Horní kolečko kladky pojíždí po napjatém provaze, takže Andrea s každým mávnutím "polétne" trochu kupředu.

48. C
     Víceméně průčelný pohled na Andreu letícího směrem ke kameře. Vypadá to velmi monumentálně, zvláště když si odmyslíme to zavěšení na kladce. Zezdola vzhlíží udiveně notář.

49. Blízký C
     Leonardo, nastartován k malbě, pohlíží napjatě na Monu Lisu, která obrací oči ve směru blížícího se letce. A že on se skutečně blíží, to můžeme soudit ze sílících poryvů, které rozevlávají stále efektněji Leonardův vous a šat. Konečně se horní části záběru objeví jeho mrskající se nohy a plynou nad Leonardem. Křídla teď působí tak mohutný vítr, že Leonardo musí držet štafle, aby nespadly. Ale i přitom se naklání dychtivě k Moně Lise.

50. PC
     Mona Lisa sice sleduje očima Andreův let - vidíme z něho jen mrskající se nohy - ale její výraz se nezmění.

51. C
     Leonardo otráveně praští paletou i štětcem.

52. C
     "Letící" Andrea se ohlíží zpět. Když vidí, že neuspěl, přestane mávat křídly a schlíple visí na kladce jako podříznutá husa.

53. C
     Leonardo, paže založeny, podupávaje nohou, pozoruje výhružně Monu Lisu. Z protilehlých stran záběru se přiblíží notář, Andrea i kocour a všichni koukají na Monu Lisu, která tu dřepí bez hnutí. Náhle Leonardo vyskočí jako pérák a vrhne se k Moně Lise.

54. PC
     Leonardo počne provádět před Monou Lisou nejbláznivější grimasy a nejpošetilejší manipulace se svým velebným plnovousem. Zkrátka jedná tak, jako by měl před sebou batole, které chce rozesmát. Ale Mona Lisa nic. Ostrý střih.

56. PC
     Jiná kompozice než předchozí záběr: Andrea chodí před Monou Lisou po rukou. Ostrý střih.

57. PC
     Jiná kompozice než předchozí záběr: kocour chodí před Monou Lisou po zadních tlapkách. Ostrý střih.

58. D
     Nehybná tvář Mony Lisy se zachmuřenými ústy. Její strnulost prudce kontrastuje s dynamikou předchozích záběrů.

59. VC
     Celkový pohled na ateliér. Renesanční perspektiva. V různých prostorových plánech sedí Leonardo, notář, Andrea a Kocour. Jsou to čtyři alegorické postavy totální rezignace. Ve středu kompozice sošně trůní Mona Lisa. Zcela nehybný záběr.

60. C
     Nehybný Leonardo v póze, která připomíná Dürerovu Melancholii.

61. C
     Nehybný notář v téže póze.

62. Blízký C
     Nehybný kocour v téže póze.

63. PC
     Nehybný Andrea v téže póze. A náhle pohyb! Do záběru se vsune bílá ruka a pohladí Andreu po tváři. Andrea prudce vzhlédne a zářivě se usměje. Prudký odjezd na C. Vedle Andrey stojí v celé své imponující velikosti Mona Lisa. Ačkoli se stále tváří zachmuřeně, její postoj je velmi koketní. Mrkne na Andreu jedním okem, zavlní pružným bokem a ukáže mimo záběr. Prudký smyk ve směru jejího gesta na C. Rozměrný obraz nahé Lédy ve skoro stejném postoji. Plátno je postaveno tak, že tvoří jakousi zástěnu.

64. Blízký PC
     Panoráma s Monou Lisou, která si vede za ruku Andreu. Přitom pomalý nájezd na PD. Ona se stále tváří přísně, on se krásně leonardovsky usmívá. Když oba zmizí za obrazem, panoráma stoupá přes usmívající se hlavu Lédy, až se zastaví, zabírajíc horní hranu plátna. Zpoza něho vylétne závoj Mony Lisy a zavěsí se na hraně obrazu tak, že napůl zakryje Ledinu tvář.

65. PD s nájezdem na VD
     zpola zahalené Lédiny tváře, jejíž oko kouká velmi výsměšně. Prolíná se.

66. PD
     Krouživá panoráma po Lédiných ňadrech. Prolíná se.

67. PD
     Krouživá panoráma po Lédině boku. Prolíná se.

68. PC
     Horní část obrazu s přehozeným závojem. Kdosi jej však z druhé strany počne přetahovat.

69. Blízký C
     Dosud přemítající kocour prudce zvedne hlavu.

70. PC
     zabírající horní a boční hranu obrazu Lédy. Závoj již zmizel. Zpoza obrazu vystoupí Mona Lisa. Usmívá se tak, jak ji všichni známe. Za ní Andrea, hlavu svěšenu. Již se neusmívá, naopak, přejal dřívější otrávený výraz Mony Lisy. Panoráma s jejich chůzí s nájezdem na PD.

71. Blízký C
     Leonardo, nehybně zhroucený v póze Dürerovy Melancholie. Náhle vběhne kocour, upozorní na sebe Leonarda radostným mňoukáním a ukáže mu tlapkou mimo záběr.

72. Blízký PC
     Usmívající se Mona Lisa, zabíraná v kompozici Leonardova portrétu. Prudký odjezd na C, zabírající navíc nedomalovaný obraz bez úst. Jsou to vlastně dvě Mony Lisy vedle sebe.

73. PC
     Do prázdného záběru prudce vstane Leonardo, má nadšený výraz. Prudce vjukne notář, též s nadšeným výrazem, a vtiskne Leonardovi do rukou paletu a štětec.

74. PC
     Usmívající se Mona Lisa. Do záběru vjukne Leonardo a studuje Giocondin úsměv, přičemž rozmíchává se zběsilou rychlostí barvu na paletě.

75. PD
     Obraz usmívajícího se sv. Jana Křtitele se sugestivním gestem, kterým ukazuje mimo záběr. Smyk ve směru gesta, spojený s prudkým odjezdem na PC, který zabere zachmuřeného Andreu, se sugestivním gestem sv. Jana, kterým ukazuje mimo záběr. Prudký smyk ve směru tohoto gesta, spojený s nájezdem na VD obrazu Mony Lisy, ještě bez úst. Do záběru se vsune Leonardova ruka a namaluje (trikem) Giocondiny usmívající se rty. Prolíná se.

76. Velmi blízký C
     Obraz Mony Lisy, již zarámovaný. Zvolna se odjíždí na VC: jsme v galerii, obraz Mony Lisy jest obklopen ladně uspořádaným davem turistů celé zeměkoule, všech barev pleti (včetně zelené a modré) a pokud možno v národních krojích. Typická monumentální kompozice z doby kultu osobnosti. Během odjezdu graduje slavnostní kantáta na slova: Ať žije, heil, eljen, zdorovia, vive, long vive, eviva, salve atd. Mona Lisa!